Rozměrová stabilita označuje schopnost polymerů zachovat si svou velikost i za proměnlivých podmínek okolního prostředí. Rozměrově stabilní plast tak vykazuje nízkou úroveň absorpce vody v kombinaci s nízkou teplotní roztažností.
Příklady rozměrově stabilních plastů jsou například polymery PEEK, PPS, PSU, PPSU, PEI a PET.
Absorpce vlhkosti (označovaná rovněž jako absorpce vody) je schopnost materiálu pojímat vlhkost ze svého okolního prostředí. Plasty vodu absorbují v omezené míře. Míra absorpce vody závisí na typu plastu a okolních podmínkách, jako například teplotě, vlhkosti a době kontaktu.
V důsledku absorpce vody se mohou měnit nejen rozměry, ale rovněž vlastnosti materiálu, a může tedy dojít například k ovlivnění mechanické pevnosti, elektrické vodivosti a součinitele dielektrických ztrát.
Jediným polymerem s nulovou absorpcí vody je PTFE. Plasty s velmi nízkou absorpcí vody jsou různé polymery, jako například PEEK,PPS, PSU, PPSU, PEI, PVDF, PET, PPE, PP a PE. Nízkou absorpcí vody se dále vyznačují plasty POM, PA12, PC a ABS.
Polyamidy (nylony) obecně vykazují vyšší míru absorpce vody než jiné konstrukční plasty. Tato vlastnost vede k rozměrovým změnám hotových dílů, k snížení pevnosti a rovněž ke změnám jejich charakteristik elektrické izolace.
Koeficient lineární teplotní roztažnosti udává míru změny délky materiálu v důsledku zvýšení nebo snížení teploty. Vzhledem k jejich chemické struktuře plasty obecně vykazují podstatně vyšší koeficient lineární teplotní roztažnosti než kovy. Tuto jejich vlastnost je třeba uvážit v následujících případech:
Koeficient lineární teplotní roztažnosti plastů lze významně snížit přídavkem výztužných vláken. Tímto způsobem lze dosáhnout hodnot srovnatelných s hodnotami platnými pro hliník.
Mezi plasty s nízkou teplotní roztažností a mírou absorpce vody, které proto vykazují dobrou rozměrovou stabilitu, náleží následující:
